Dárcovství orgánů po smrti mozku
O Vašem blízkém lze při stanovení smrti mozku uvažovat jako o možném dárci orgánů. Tato brožurka Vám pomůže zodpovědět některé Vaše otázky a objasnit to, co s Vámi tým zdravotníků probral nebo bude probírat při osobním setkání.
Co je to smrt mozku?
Smrt mozku znamená kompletní a nevratnou zástavu veškerých mozkových funkcí (myšlení, paměť, smyslové vnímání, řízení pohybu, ale i základní životní funkce, jako je dýchání). Vzniká nejen na základě úrazu samotného mozku, ale i jako důsledek jiného úrazu či onemocnění, kdy do mozku neproudí krev. Pokud není mozek dostatečně zásoben krví, rychle odumírá. Tento proces je bohužel nevratný, protože buňky mozku se nedokážou obnovit ani znovu dorůst. Smrt mozku je ze zákona považovaná za smrt člověka. Smrtí mozku končí život člověka ve smyslu biologickém i právním.
Smrt mozku může být způsobena těžkým úrazem, krvácením do mozku, útlakem mozkové tkáně nitrolebním nádorem, zástavou přívodu okysličené krve při dlouhém oživování po zástavě srdce a z dalších příčin. V prostředí mimo nemocnici ustává po odúmrtí mozku spontánní dýchání a jedinec umírá. V prostředí intenzivní péče je možno pomocí přístrojů udržet dýchání i srdeční činnost po omezenou dobu i po smrti mozku, a tím umožnit darování orgánů.
Kdo a jak diagnostikuje smrt mozku?
V České republice je postup diagnostiky smrti mozku definován transplantačním zákonem (zákon č. 285/2002 Sb.) tak, aby byla s jistotou vyloučena chyba. Smrt mozku musí nezávisle na sobě po provedení vyšetření pacienta potvrdit dva lékaři s dokončenou specializovanou způsobilostí v oboru anesteziologie a intenzivní medicína, neurologie nebo neurochirurgie.
Vyšetření k prokázání smrti mozku zahrnuje:
- Ověření, že stav pacienta není ovlivněn žádnými vratnými nebo léčitelnými příčinami (jako je vliv tlumivých léků, podchlazení apod.) a že je přítomno onemocnění, na jehož základě lze o diagnóze smrti mozku uvažovat.
- Klinické vyšetření, které má za cíl ověřit, že chybí všechny vnější projevy mozkové činnosti včetně činností mozkového kmene. Vyšetřuje se nepřítomnost reakce na bolest, stahování zornic na světlo, kašlání, mrkání apod. Pokud o to požádáte, můžete být u tohoto klinického vyšetření přítomni.
- Apnoický test – poslední mozkový reflex, který vyhasíná, je spontánní dýchání. Po důkladném okysličení se pacient pozoruje po odpojení z ventilátoru po dobu několika minut, zda se neobjeví spontánní dýchání.
- Vyšetření nepřítomnosti průtoku krve mozkem – provádí se jako doplňkové vyšetření, pokud není chorobným procesem zničen přímo mozkový kmen. Smrt mozku je potvrzena tehdy, pokud jím neprotéká krev. Toto vyšetření se provádí buď nástřikem kontrastní látky (angiografie, CT angiografie) nebo značeného farmaka (scintigrafie), případně ultrazvukem.
Nemůže se vyšetření plést?
Způsob vyšetření je podle zákona nastaven tak, že omyl je nad vší rozumnou míru vyloučen. V médiích se sice vyskytly zprávy, že někdo tzv. přežil mozkovou smrt, vždy se ale jednalo o nepravdivou informaci.
Proč stále bije srdce? Není to jen kóma?
Srdce je do jisté míry samostatně pracující orgán – pokud není poškozené a dokud má dostatek kyslíku, nepřestává bít. Impulzy, které ho nutí pracovat, totiž vychází ze speciálních buněk přímo v samotném srdci. Dokud je Váš blízký připojený na plicní ventilátor, který mu pomáhá okysličovat krev, srdce mu stále bije, má teplou, růžovou kůži a vypadá, jako by jen spal. Jeho mozek je však nenávratně poškozený. Je to právě mozek, který definuje „já“, a tím i život.
Kóma je hluboká porucha vědomí a může mít nejrůznější příčiny, přičemž některé z nich jsou vratné a mohou odeznít. Pacienti v kómatu mají z vratných příčin zachované určité funkce mozku a existuje šance, že se z kómatu probudí. Při smrti mozku už mozek žádné funkce nevykazuje a není žádná šance, že by se pacient mohl někdy probudit. Oba tyto stavy lze spolehlivě rozlišit pomocí klinických a zobrazovacích vyšetření.
Pozor, u pacientů se smrtí mozku se mohou vyskytnout trhavé pohyby končetin způsobené absencí tlumivého vlivu mozku na míšní reflexy, nazývají se spinální automatismy. Lékaři je umí dobře poznat a při návštěvě u lůžka Vás na tuto možnost upozorní.
Co se děje po potvrzení smrti mozku?
Poté, co je druhým testem nebo zobrazovacím vyšetřením definitivně potvrzena smrt mozku, je pacient prohlášený za mrtvého. Tento čas je také zapsán v úmrtním listu (čas úmrtí není stanovený okamžikem odpojení pacienta od plicního ventilátoru).
Pokud je Váš blízký určený jako vhodný kandidát a během svého života nevyslovil nesouhlas s dárcovstvím, náš právní systém předpokládá, že by si přál po své smrti pomoci jiným lidem, a proto nevyžaduje souhlas rodiny s posmrtným darováním orgánů. Lékař s Vámi probere vše, co Vás zajímá.
Vždy dostanete možnost se se svým blízkým důstojně rozloučit. Pokusíme se Vám zajistit maximální soukromí pro návštěvu u lůžka a umožníme Vám provést případné náboženské rituály, pokud si to přejete. Teprve poté bude tělo Vašeho blízkého převezeno k darování orgánů. Pokud je tělo zemřelého ve vzácných případech shledáno nevhodným pro dárcovství, nikam se nepřeváží a přístrojová podpora se ukončí přímo na oddělení.
Dárcovství orgánů po nevratné zástavě krevního oběhu
Co je to nevratná zástava krevního oběhu?
Nevratná zástava krevního oběhu nastává poté, co srdce nezvratně přestane bít. Po zástavě srdce přestane v těle cirkulovat krev, která přenáší kyslík a živiny do všech orgánů a tkání, ty krátce poté začínají odumírat. Okamžik, kdy srdce přestane bít, je považován za čas smrti a je takto zapsán do úmrtního listu.
Kdo může být dárcem orgánů po zástavě srdce?
Dárci orgánů bývají nejčastěji pacienti s prokázanou smrtí mozku – v takovém případě mozkem neprotéká žádná krev, mozek nevykazuje žádné funkce a je mrtvý. Pacient s prokázanou smrtí mozku nemá žádnou šanci na uzdravení a je podle zákona prohlášený za mrtvého.
V některých případech dochází u pacientů k velmi vážnému poškození mozku, které zásadním způsobem ovlivňuje většinu mozkových funkcí. Protože však mozkem může protékat krev a mozek může vykazovat některé funkce (zejména základní reflexy, např. kašlání při podráždění v krku, mrkání při doteku oka), nelze těmto pacientům stanovit smrt mozku. Tito pacienti přesto bývají v hlubokém bezvědomí, nemohou se hýbat nebo mluvit a k životu potřebují trvalé připojení k plicnímu ventilátoru a nitrožilní podávání léků, které podporují funkci ostatních orgánů. Většinou neexistuje šance na zlepšení jejich stavu, protože poškozené buňky mozku se nedokážou obnovit ani znovu dorůst. Pokud žádná dostupná léčba nedokáže pacientův zdravotní stav zlepšit, mohou lékaři prohlásit další léčbu za marnou a ukončit ji, neboť pokračování v marné léčbě je neúčelné a z hlediska pacienta také neetické. V takovém případě se přechází na léčbu paliativní (soucitnou) a je možné začít o pacientovi uvažovat jako o možném dárci orgánů.
Co se děje po ukončení léčby?
Pokud žádný léčebný postup nezlepší zdravotní stav Vašeho blízkého, přecházíme na tzv. paliativní (soucitnou) péči. Tato péče je zaměřená na komfort pacienta i jeho blízkých. Přechod k paliativní péči s Vámi vždy probere lékař, současně Vám vysvětlí všechno, co Vás zajímá. Pokud je Váš blízký určený jako vhodný kandidát a během svého života nevyslovil nesouhlas s dárcovstvím, je jednou z možností právě darování orgánů.
Vždy dostanete možnost se se svým blízkým důstojně rozloučit. Pokusíme se Vám zajistit maximální soukromí pro návštěvy Vašeho blízkého a umožníme Vám provést případné náboženské rituály, pokud si to přejete. Teprve poté bude ukončena přístrojová podpora a podávání léků, které ovlivňují činnost orgánů. Vašemu blízkému budou ponechány pouze léky, které tlumí bolest a další nepříjemné symptomy. U svého blízkého můžete zůstat až do úplného konce.
Odběr orgánů – a co dál?
Pokud je Váš blízký určen jako vhodný dárce orgánů, je kontaktováno koordinační centrum transplantací, které rozhodne o dalším postupu. Na základě vyšetření je určeno, které orgány je možné darovat. Jeden dárce může zachránit až devět těžce nemocných pacientů. Nejčastěji je možné transplantovat ledviny, játra, srdce, slinivku, plíce a tenké střevo. Kromě toho je možné odebrat také oční rohovku a v rámci klinické studie i dělohu.
Odběr orgánů se provádí ve specializovaném transplantačním centu v Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM), kam je tělo zemřelého převezeno. Orgány se poté transplantují příjemcům v transplantačních centrech v celé České republice. Ze zákona není možné Vám sdělit, komu byly orgány Vašeho blízkého transplantovány, dárce i příjemce zůstává vždy v anonymitě. Je však možné Vám sdělit jaké orgány byly transplantovány, zda je příjemce muž či žena a jak se příjemci daří.
Po odběru orgánů je ze zákona provedena pitva zemřelého. O místě, kde je tělo Vašeho blízkého uloženo, budete informováni – tuto informaci je nutné předat Vámi vybrané pohřební službě, která zajistí převoz zemřelého a vše ostatní k poslednímu rozloučení. Přestože je hodnota pomoci se záchranou života těžce nemocných pacientů nevyčíslitelná, ze zákona máte nárok na finanční pomoc s vypravením pohřbu dárci ve výši 5000 Kč. O tento příspěvek můžete požádat do jednoho roku ode dne vypravení pohřbu. Více informací a formulář žádosti naleznete na webových stránkách https://www.ikem.cz/cs/darcovstvi-organu/naroky-dle-zakona/a-3106/.