Ukončení hospitalizace na našem oddělení
Jakmile se zdravotní stav pacienta zlepší natolik, že už mu péče na resuscitačním oddělení nemá víc co nabídnout, je možné přeložit jej k další péči. Překlad může proběhnout v rámci jedné nemocnice, nebo může být pacient převezen do jiného zdravotnického zařízení. Ve výjimečných případech může být pacient z našeho oddělení propuštěn rovnou do domácí péče (např. po otravě alkoholem, ze které se pacient „vyspí“).
O překladu Vašeho blízkého budete vždy předem informováni, pouze v případě časové naléhavosti Vám bude tato informace sdělena až po přeložení Vašeho blízkého.
Bude o mého blízkého i nadále dobře postaráno?
Resuscitační oddělení je vybavené velkým množstvím moderních přístrojů a jedna sestra se nejčastěji stará pouze o jednoho pacienta, proto chápeme Vaše obavy z překladu Vašeho blízkého na oddělení, které těmito přístroji nemusí být vybavené a na kterém jedna sestra pečuje o větší množství pacientů. Pacienty však vždy překládáme na taková oddělení, která svým vybavením i počtem ošetřujícího personálu odpovídají aktuálním požadavkům konkrétního pacienta.
Pacienty nejčastěji překládáme na následující oddělení:
- Jednotka intenzivní péče (JIP) – díky technickému i personálnímu zabezpečení poskytuje podobnou péči jako resuscitační oddělení. Pacienti jsou nepřetržitě sledováni monitorem životních funkcí, v případě potřeby mohou být i nadále připojeni k různým přístrojům. Jedna sestra má na starosti malý počet pacientů (1-3). Protože JIP bývají rozdělené podle jednotlivých lékařských oborů, poskytují pacientům specializovanou léčbu (např. neurochirurgie pečuje o pacienty s úrazem hlavy a páteře, kardiologie o pacienty se srdečními problémy apod.).
- Jednotka intermediální péče – jedná se o mezistupeň mezi intenzivní péčí a standardním oddělením. Je určena pro pacienty, kteří jsou při vědomí a nevyžadují připojení k přístrojům, které nahrazují nebo podporují funkci orgánů, pacienti jsou však nadále nepřetržitě sledováni monitorem životních funkcí. Jedna sestra má na starosti obvykle skupinu několika pacientů.
- Standardní oddělení – je určené pro pacienty, jejichž životní funkce jsou normální a stabilní a kteří nepotřebují připojení k žádným přístrojům ani trvalou monitoraci. Pacienti zde rehabilitují, hojí rány a úrazy, řeší se případné následky úrazu či onemocnění. Jedna sestra má na standardním oddělení na starosti obvykle větší skupinu pacientů.
- Následná intenzivní péče (NIP) – je vybavena podobně jako resuscitační oddělení nebo JIP a je určena pro pacienty, jejichž zdravotní stav se zlepšuje velmi pomalu a kteří proto dlouhodobě vyžadují intenzivní péči (připojení k plicnímu ventilátoru, dialýze, podporu funkcí orgánů pomocí léků). Rehabilitace a odvykání od plicního ventilátoru na tomto oddělení může trvat několik týdnů až měsíců.
- Oddělení chronické resuscitační a intenzivní péče (OCHRIP) – je vybaveno jako resuscitační oddělení a je určené pro pacienty, jejichž život je na intenzivní péči zcela závislý (typicky se jedná o nutnost připojení k plicnímu ventilátoru, od kterého pacient kvůli povaze svého onemocnění nemůže odvyknout). Pacienti hospitalizovaní v chronické intenzivní péči obvykle nemají naději na návrat k normálnímu životu jako před úrazem.
- Dlouhodobá intenzivní ošetřovatelská péče (DIOP) – je určená pro pacienty, kteří nevyžadují připojení k přístrojům, ale jejichž stav neumožňuje jejich umístění na standardním oddělení. Často se jedná o pacienty, kteří odvykli od plicního ventilátoru, ale kteří ještě vyžadují intenzivní rehabilitaci, zhojení ran, navyknutí na běžnou stravu a odstranění tracheostomické kanyly. Na toto oddělení bývají také umisťováni pacienti v tzv. vegetativním stavu.
Návrat k běžnému životu
Při zotavování se ze závažného onemocnění či úrazu tělo spotřebovává své energetické zásoby a věnuje velké úsilí úzdravě. Je proto zcela normální, že pacientům po hospitalizaci v intenzivní péči poměrně dlouhou dobu trvá, než opět zesílí, naberou dostatek energie a navrátí se do běžného života. Během tohoto období zotavování se potýkají s celou řadou nepříjemných příznaků, z nichž některé mohou přetrvávat týdny i měsíce a mohou ovlivňovat návrat k činnostem, které pacient vykonával před přijetím do intenzivní péče.
Únava a úbytek hmotnosti
Krátce po zotavení se ze závažného stavu jsou pacienti obvykle velmi unavení a jakákoliv činnost je rychle vyčerpá. Tato únava je způsobená dlouhou nečinností svalů. Čím déle tato nečinnost trvá, tím více svaly slábnou a následně potřebují delší dobu k opětovnému zesílení. Stav je navíc komplikovaný narušeným cyklem bdění a spánku – pacienti nedokážou v noci spát a pospávají během celého dne. K obnově přirozeného cyklu bdění a spánku pomáhá pacientům najít si činnosti, které je ve dne zabaví (např. četba, křížovky, hry…) a večer jim pomůžou usnout (např. poslech hudby).
Kromě ochabnutí svalů dochází v kritickém stavu také k úbytku svalové i tukové hmoty a pacienti proto hubnou. Pro správnou regeneraci svalů je nezbytná správná výživa a rehabilitace. Ta je zpočátku zaměřená na zcela běžné činnosti (nácvik sebeobsluhy, stoje, chůze), později na opětovné nabytí síly a vytrvalosti. U pacientů, kteří v kritickém stavu strávili dlouhou dobu, dochází k plnému zotavení pomalu, často až po mnoha měsících rehabilitace. V některých případech nemusí být návrat k původnímu stavu vůbec možný a pacient si v dalším životě může nést určité následky svého úrazu či onemocnění.
Dýchání a řeč
Pokud pacienti potřebují pomoc s dýcháním, jsou připojeni na ventilátor pomocí trubice zavedené ústy – tzv. endotracheální kanyly, nebo skrz přední stěnu krku – tzv. tracheostomie. Po vyjmutí této trubice mohou pacienti pociťovat bolest nebo škrábání v krku, být více zahlenění a mít nutkání odkašlávat nebo mít sucho v ústech. Mluvení může být zpočátku obtížné, chraptivé nebo šeptavé (jako při nachlazení). Tyto příznaky obvykle velmi rychle samy odezní.
Po odstranění tracheostomické kanyly navíc zůstává na krku malý otvor, který se během několika dní sám uzavře a zanechá po sobě jizvu. V tomto případě může změna řeči přetrvat do úplného zhojení otvoru, než se opět navrátí k normálu.
Změny vzhledu
Kromě úbytku hmotnosti mohou pacienti pozorovat další změny svého vzhledu. Kůže může být suchá a svědivá, nebo naopak napjatá a oteklá. Modřiny a drobné jizvičky jsou způsobené zavedením různých hadiček a trubiček do těla, které přivádí léky a výživu, očišťují krev a odvádí odpadní látky ven z těla, modřiny na břiše jsou způsobené injekcemi proti tvorbě krevních sraženin. Pacienti mohou mít jemnější a lámavější vlasy, které mohou také vypadávat. Tento stav je většinou pouze přechodný a vzhled se po čase vrátí do normálu.
Ostatní změny
Obvyklé jsou také změny smyslového vnímání – některé léky mohou změnit sluch či zanechávat pachuť v ústech. Při návratu k běžné stravě může jídlo pacientům vonět a chutnat jinak. Zrak může být zpočátku rozmazaný či zastřený, pacienti mohou mít pocit suchých očí. V některých částech těla mohou pacienti pociťovat mravenčení, brnění či pálení a z dotyku některých věcí mohou mít divný pocit. Tyto změny vnímání jsou většinou pouze dočasné.
Potíže mohou nastat také při vylučování. Pacienti hospitalizovaní v intenzivní péči mají do močového měchýře zavedený katetr, který samovolně odvádí moč ven z těla. Po odstranění tohoto katetru může být svěrač okolo močové trubice oslabený a může docházet k úniku moči nebo obtížím při močení. Funkce svěrače se brzy obnoví, při přetrvávajících potížích je možné posílit svěrač vhodným cvičením. Také s vylučováním stolice mohou mít pacienti problémy. Po přechodu z umělé výživy k běžné stravě se může objevit průjem nebo zácpa, nevolnost, nadýmání a další zažívací obtíže. Poté, co si trávicí soustava opět zvykne na běžnou stravu, se zažívání upraví.
Psychické zotavení
Po překonání závažného onemocnění či úrazu může úplné uzdravení trvat i více než rok. Přetrvávající únava a nutnost vynaložit veliké úsilí na zvládnutí běžných činností se mohou značně podepsat na psychice. Časté změny nálad, smutek, obavy, ale i zlost nebo lítost jsou u těch, kteří překonali vážný zdravotní problém, zcela normální. Objevují se potíže se spánkem, někdy doprovázené živými sny a nočními můrami, pocit beznaděje, hlubokého smutku či deprese, potíže s pamětí, nechuť k jídlu i k nejrůznějším činnostem, pocity viny za způsobené potíže a za potřebu stálé pomoci, strach z nezotavení či z další nemoci a mnoho dalších pocitů. Všechny tyto stavy jsou normální, pokud postupem času odeznívají a nemají vliv na rekonvalescenci (nevedou ke zhoršení celkového stavu). V opačném případě je vhodné vyhledat odbornou pomoc.
Když intenzivní péče nepomáhá
Přestože se díky rozvoji moderních technologií, vývoji nových léků a léčebných postupů může zdát, že dnešní medicína umí konat zázraky, opak je stále pravdou. Bohužel se stále setkáváme s pacienty, kteří nereagují na žádnou léčbu a nemohou se i přes veškerou naši snahu uzdravit. Pro tyto pacienty může být prospěšným krokem přechod k tzv. paliativní péči, která se nezaměřuje na vyléčení choroby, ale soustředí se na komfort a důstojnost pacienta a jeho blízkých v závěru života.
Více informací naleznete na tomto odkazu: Paliativní péče
Pro zobrazení informací pro návštěvy pokračujte na další stránku: